Kosmo
(Cosmic)

Česko, dnes. Nově jmenovaný ministr školství a mládeže Lubor Šnajdr brzy po nástupu zjišťuje, že rozpočet ministerstva je téměř vyčerpán projektem České nebe, jehož cílem je vyslat českou posádku na Měsíc. Vychází najevo, že posádka už usilovně trénuje v budovách areálu Brdy 1, který v účetnictví vychází na pět miliard, ale v realitě vypadá jako rozpadající se areál zrušené základní školy. A že centrifuga, kterou ředitel projektu ing. Sumec zanesl do účetnictví v hodnotě 250 miliónů korun, je ve skutečnosti upravený řetízkový kolotoč z majetku firmy Atrakce – Farkaš a syn. Je pochopitelné, že ministr Šnajdr má na Sumce řadu otázek. Ale protože Sumec promptně odcestoval na ostrov Martinik, kde si z peněz ušetřených z úřednického platu postavil luxusní hotel se soukromým kotvištěm, musí si své otázky zodpovědět Šnajdr sám. Hlavně tu jednu: jak dostat tu partičku ztracenců do konce roku na Měsíc a nemuset tak vrátit Evropské unii dotaci... Kosmo vypráví v nemilosrdné nadsázce příběh velkého projektu malého národa. Nelítostně se věnuje českým mindrákům, nezůstává však uzavřeno v české kotlině, ale vtahuje do své ironické hry i Američany, Rusy, Číňany, Poláky a Slováky. Je vyprávěno po dvou liniích: Hrdiny té první je čtveřice nekompetentních kosmonautů, kteří putují vesmírem v absurdní raketě spolu s živou slepicí, jejíž účast na vesmírném dobrodružství si vymínil sponzor letu, přední český drůbežář. Hrdiny té druhé je ministr školství a mládeže se svým tajemníkem, kteří let jistí zespodu a zajišťují mu jak politickou podporu, tak naplnění tvrdých podmínek sponzorské smlouvy. Žánrově Kosmo připomíná klasické české crazy-komedie, ale s temným podtónem společenské kritiky, trochu Zelený Raoul, trochu Červený trpaslík, trochu Jistě, pane ministře, ale zcela stoprocentně Česká republika roku 2016.