Mňága - Happy end

Zárodky seskupení, dodnes známého jako Mňága a Žďorp, se začaly formovat na jaře roku 1983. Tehdy ve Valašském Meziříčí, konkrétně pak na zahradě rodiny Fialových, zahájila zkoušky formace složená především ze studentů místního gymnázia. Tenkrát si říkala Slepé střevo a v průběhu následujících let prošla řadou proměn. Pevným bodem zůstával především kytarista Petr Fiala (do nejtvrdšího jádra se později začlenil zejména Martin Knor), vše ostatní se měnilo rychlostí blesku, od pojmenování kapely - Rytmus 84, Happyend, Velký Plytkoš - po její složení. Pod dnes už slavným názvem (je složený ze dvou značně nekorektních, slangově "valmezáckých" výrazů: "sračka a krám") Mňága poprvé vystoupila v červnu roku 1987 na Valašském špalíčku. Jak posléze postupně nalézala svou tvář, její věhlas čile stoupal. V devadesátém prvním natočila skupina první gramodesku, nazvanou Made in Valmez (později byla časopisem Rock & Pop vyhlášena nejlepším tuzemským albem devadesátých let), nedlouho poté se definitivně zprofesionalizovala a živoucí legendou českého alternativního rocku zůstává dodnes. Vraťme se však do poloviny let devadesátých, kdy se muzikanti nechali zlákat ke spolupráci s Petrem Zelenkou, který už měl jako režisér za sebou krátkometrážní mystifikační (ne)dokument Visací zámek (1982-2007) a Mňágu hodlal využít coby subjekt svého vypravěčským stylem obdobně laděného celovečerního debutu. Začal tak vznikat původně televizní snímek, který patrně především díky rozhodnutí producenta Čestmíra Kopeckého nakonec vyrazil i do kin. Těžko říct, zda snímek Mňága - Happy End je vůbec možné zařadit do přihrádky s nálepkou falešného dokumentu (neboli mockumentary), když byl svého času avizován jako "hraný film o vzniku a zániku uměle vytvořené rockové kapely". Budiž, většinu atributů splňuje a našli se i jedinci, kteří se Zelenkovým vyprávěním nechali skutečně zmást. Příběh nepříběh začíná, když se nedlouho po revoluci rozhodne hlava české pobočky megafirmy BGM (což je samozřejmě narážka na skutečnou BMG, s níž Mňága svého času neudělala dobrou zkušenost) experimentálním způsobem sestavit - či spíše vykalkulovat - ideální kapelu. Partička nesourodých amatérů po počátečních nesnázích skutečně slaví úspěch a ne tak docela vlastní zásluhou se stane miláčky médií. Podaří se jí vymanit ze světa lží a prosadit se s opravdu vlastní tvorbou, jenže pak BGM pohltí obrovský ovocnářský koncern a... Často vskutku labužnicky absurdní snímek sice není určený primárně pro příznivce Mňágy či znalce hudebního světa devadesátých let, ti se však budou jistě bavit ještě o něco lépe než diváci nezasvěcení. I ti určitě ocení skvělé čurdy kupříkladu Karla Zicha, Ivana Krále, Marka Vašuta a Marka Brodského či Zdeňka Trošky. Není divu, že Petr Zelenka svého času označil Mňágu - Happy End za svůj patrně nejoblíbenější filmový počin.