V evropském kontextu ojedinělá výpověď o síle a statečnosti několika jedinců, kteří po okupaci Československa v roce 1968 a následné normalizaci společnosti, která vyvrcholila Chartou 77, ač bez prostředků, pokoušeli se skromnými silami posílit sebevědomí z veřejného života exkomunikovaných přátel. V nejtvrdším období Husákovy éry v letech 1975-80 se ve vinohradském bytě Vlasty Chramostové a Stanislava Miloty odehrály celkem čtyři významné inscenace – představení Všechny krásy světa podle básnické sbírky držitele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, kterou režíroval Luboš Pistorius, textová koláž Appelplatz II, kterou sestavovala Chramostová sama, Play Macbeth, slavnou Shakespearovu hru přepsal a zrežíroval Pavel Kohout, a v režii Františka Pavlíčka Zpráva o pohřbívání v Čechách. Další desítky repríz představení se pak odehrály i v bytech jejich přátel v Praze, Brně, Olomouci a samozřejmě na Hrádečku za přítomnosti celkem několika set diváků.